ŽENA S KVĚTINOU - Miroslav Florian
Hladí jí lístky, tvář k ní tiskne---
obě jsou sloky jedné písně,
objímají se dvojhlasem:
co nevědí, to nevyzvoní.
Která víc září, hlouběj voní?
Teď neoslovují se jmény,
do kterých byly zahaleny,
nadzdvihly věčné závoje:
dýchají volně na dýchánku,
kde s nimi je jen vějíř vánku.
Nevetřu se k nim ani slovem.
Až vejdu, budou celé v novém,
zatrnu v zbožném úleku ---
A večernice převysoká
patří k nim, vypadla jim z oka.
PeopleSTAR (1 hodnocení)