Žena v domácnosti

Jsem žena v domácnosti, proto nejsem odpad,
vstávám ráno bez milosti, to si správně odhad.

Rychle se umyju v cukuletu,
užívám ticha, chvilku tuhletu.

Vlasy si zamotám do culíku,
abys mi je nepoblinkala, ty můj mazlíku.

Přebaluju plenky, hovínkem voním,
ať mlíčko má správnou teplotu, k Wohnoutům se kloním.

Hraju si, luxuju, vytírám podlahu,
peru, zlobím se, mám na všechno odvahu.

Umývám záchod, a leštím zrcadla,
aby ses na návštěvě mohl podívat, jak ti to sluší, jaký máš kukadla.

Zpívám písníčky, připravuju sváču,
- Dej pokoj, maminko - chci párek nebo tláču.

Na procházce se vyvenčím, svezu na kolotoči,
zhoupnu se, zaskáču, hlava se mi točí.

Nádobí naházím do myčky, převlíknu peřiny,
čas večeře se nachýlil, rychle - utíkají mi vteřiny.

Ještě psovi dám granule a vynesu smetí,
být ženou v domácnosti není prokletí.

Přečtu pohádku, zalezu do sprchy, oháknu se za dračici,
nezapomeň - předehru neodbývej, ať proměním se z pekla čertici.

Chce se mi spát, ještě mě čeká žehlení,
manžel však nemá dost, je doba tulení.

Stereotyp? Možná, ale mám, co jsem chtěla,
já děkuju za to, že vedle mě spinkají 2 malá dětská těla.