ženská mrcha

Jsem volný jako vítr nemůžes mě držet v hrsti.
Víš že tě miluju ale věci co děláš mi jdou vážně proti srsti.
Pořád dokola že nemáš nic na sebe a ty boty se ti k pásku nehodí.
Nechápeš už mě to nebaví chci mít svoje pohodlí.
Snažíš se mě oblíkat do směšných hader abych prý byl in.
Mě prostě nezměníš bolí mě z tebe hlava vybouchne jak nitroglycerin.
Nelibí se ti že nejsem jako ten z toho románu.
Jsem sám sebou a stejně tě vždycky dostanu.
Všude tvoje šmínky a make-up to ale neřešíš.
Moje věci na podlaze a ty málem zešílíš.
Kde jsem byl celou noc a ským se zas vyptáváš.
Promiň kotě moje věc ty se mi snad zpovídáš?
Jedu si svoje jsem sám sebou a ne takový jaký podle tebe mám být.
Strašně tě miluju ale někdy tě mám chuť zabít.
Ať se snažím sebe víc tobě to je málo.
Ani se nezeptáš pro klid odpovídám ano.
Není den kdyby nezačala hádka.
Tak já fičím ven přišla tvoje matka.