Zlomený verš, jen plátek květu, jsem našel ve svých papírech. Po letech! Lehce zachvívá se, zapomenutý, v divné kráse, jako by prška světlometu mi v noci zatajila dech.
Kdo se to tenkrát přiblížil ke mně a jako stín se rozplynul? Zlomený verš. Tři čtyři slova ... A slyším krok a cítím znova, jako by nad zelení země dnes posel vítr ke mně dul.