Zmatek

Zmateně pobýhají v jeho mysli,co to je,zjistí.
Šílený zmatek v hlavě má, raději ve stínu postává.
Bojí se vyjít na světlo,v jeho mysli se něco zaseklo.
Stejný myšlenky se mu honí hlavou, pořád slyší tu samou.
Je to ta myšlenka největší,tu výpusť,ta ti nesvědčí.
Ta největší hrozba v mé mysli,je prosba.
Jak ukončit život se dá, to touha tvá.
V podvědomí oničem jiném nepřemýšlím, jak umřít jsi zjistím.
Jiné myšlenky než zlé do mé mysli nejdou,ty hezké předemnou z cesty sejdou.
Já přitahují jen to špatné, nevím proč, mě to není jasné.
Proč si teď alespoň jednu hezkou chvíli nemohu vybavit a na nohy mě znovu postavit.
Já stále pouze na zemi ležím, ale trošku věřím.
Že navštíví mě aspoň ta jedna krásná chvíle a bude v plné síle.
Mé oči se rozjasní a já uniknu té propasti.
Ale to je zatím pouhý sen, stále je špatný, každý den, nevím jak z toho zmatku ven.