Tak rád jsem poslouchal
ten tvůj zvonivý smích.
I rád jsem tobě naslouchal,
vše jakoby odnesl sníh.
Napadl sníh a přišel mráz
a s ním odešel úsměv tvůj,
mezi námi vyrostla vysoká hráz,
nikdo neví, jak hluboký je - smutek můj.
Tvůj úsměv mi tolik schází,
jakoby slunce přestalo hřát,
nic neprozradí ani to mlází,
kde mohli jsme se ještě smát.
Zůstanou tady jenom vzpomínky,
ale ty už mě tebe nenahradí,
mráz uhasil i lásky plamínky,
jak na tebe zapomenout, kdo mně poradí?
PeopleSTAR (2 hodnocení)