Zrnko

Neumím se s tím poprat,
nebo to má na mě jiný dopad,
že pořád stoupám,
když využívám,
co mě v hloubkách potká.
Jako by každá sloka,
co mi proudí ušima,
znovu do mě sílu pustila
a já jí musím z užívat,
prolínat svými prsty,
by bylo hned tušit,
že si pro to kráčím,
mnou svázané v bázi,
pro lány,
co jim přesně tohle schází,
by znovu chor zaznil ,
očistil podloží pravdy
a vše co sní nahradí,
zavádí oheň plát,
na kuráž- každému
kdo kdy spravedlnost zahlédl
a v naději doufal v lepší zítřky,
jež jsou nyní bližčí,
než nic co je tak jistý,
že když myslíš,
tak dáváš svému okolí kyslík,
by jsi z čistil vědomí hlav,
co chce žít
v souladu moderních pravd
a né pořád krást,
bažit i tam kde nic nemají,
koho to zachrání?
Miliony z daní
a celé země v pod dlaní,
každý kousek půdy chrání,
jenže hlavu sklání,
za každého svítání,
když ví,
kolika se musí proplést chybami
a v těhle významech,
být stále jistý,
že všechno dobře myslíš.