A tak jdu dál,
navzdory svým snům,
a pak najednou,
cítím tu věc,
nemůžu uhnout,
a přec,
není těžká lež,
i když to není věž,
možná za tím právě běž,
než ucítíš klec,
jež je znamením,
že to je to stavení,
z kterého síla pramení,
na ono znamení,
kterému pramení,
láska z dlaní,
a zaleží jen na ní,
jaké budou vrátka zadní,
pak tedy do nich vpadni,
rázem se ti bude zdát vše snadný,
a to by mohlo být to pravý,
k tomu abys zbytečně nezanikl.
PeopleSTAR (0 hodnocení)