Tam, kde řeky pramení,
toť je nejkrásnější kout,
nebe vyslalo mně znamení
a vítr, mírně začal dout.
Pramínek vody, cestu si razí,
snad i životem je stejná cesta,
některé vzpomínky přímo mrazí,
ale správná, je jenom jedna za sta.
Ve stínu stromů se procházím,
pramínky vody v trávě se třpytí,
jak bych ráda unikla nesnázím,
tohle všechno, za srdce mě chytí.
Přesto se tam stále vracím,
snad nechci ani zapomenout,
netuším, že čas tím ztrácím,
že měl jsi mě rád, chci si připomenout.
Ztrácím čas a ztrácím tebe,
ani čas, ani láska se nevrátí,
svědkem naší lásky, je snad nebe,
nikdo není bez chyby a my nejsme svatí.
PeopleSTAR (7 hodnocení)