Ztrápená ústa

Má zničená duše, mé zoufalé volání
bodavé rány bičem, bolestné sténání.
Drcen tíhou hříchu, drcen tíhou svědomí
pýcha nahradila lásku, štěstí dostihlo trápení.

Mluvíme o lásce a poznání, ukrýváme své vlastní přečiny
drtíme ty co mají soužení, sami však čistí a neviní.
Bůh však slyší mé vyznání, když obtěžkáno je mé svědomí
když z mé duše slzy pramení, je tím kdo ošetří mé zranění.

Je-li můj přečin hříchem, je-li pýcha moji slabostí
staneš se mi lékem, staneš se mi hojivou náplastí.
Dej ať naleznu sílu ve své slabosti, naději ve svém neštěstí
zbav mě té tíživé bolesti, dej ať před tebou stojím v ryzosti.

Proč mě neustále ničíš, když nás učíš milovat
kdo po spravedlivé cestě kráči, kdo hříchu může vzdorovat.
Zde jsem a své chyby vyznávám, kárej mě ústy ztrápeného
v nedokonalosti jsem byl vychován, odkojen prsy ničemného.

Opatruj moji zničenou duši, vyslyš mé zoufalé volání
odpusť muži který hřeší, vyslyš mé bolestné sténání..