Slyším tvé srdce bít
jakoby něčeho se bálo.
Můžeš mě ještě rád mít
co v naší knize lásky stálo?
Slyším zvony kostela bít
jakoby o sobě, chtěly dát vědět.
Už o lásce nechci jen snít
teď konečně, budu si jí hledět.
To ona srdcem prochází
a někdy tam zanechá stopy
když se jí daří, nic neschází
jindy, jako bys měl těžké okovy.
jakoby něčeho se bálo.
Můžeš mě ještě rád mít
co v naší knize lásky stálo?
Slyším zvony kostela bít
jakoby o sobě, chtěly dát vědět.
Už o lásce nechci jen snít
teď konečně, budu si jí hledět.
To ona srdcem prochází
a někdy tam zanechá stopy
když se jí daří, nic neschází
jindy, jako bys měl těžké okovy.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva