Slyším tvé srdce bít
jakoby něčeho se bálo.
Můžeš mě ještě rád mít
co v naší knize lásky stálo?
Slyším zvony kostela bít
jakoby o sobě, chtěly dát vědět.
Už o lásce nechci jen snít
teď konečně, budu si jí hledět.
To ona srdcem prochází
a někdy tam zanechá stopy
když se jí daří, nic neschází
jindy, jako bys měl těžké okovy.
jakoby něčeho se bálo.
Můžeš mě ještě rád mít
co v naší knize lásky stálo?
Slyším zvony kostela bít
jakoby o sobě, chtěly dát vědět.
Už o lásce nechci jen snít
teď konečně, budu si jí hledět.
To ona srdcem prochází
a někdy tam zanechá stopy
když se jí daří, nic neschází
jindy, jako bys měl těžké okovy.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva