Jestli mě slyšíš,
tak poslouchej,
jak jsem své srdce ztišil
abych bolest v sobě zničil
a koukal z výšin na své údolí
zaplněn vědomím,
že se o to musím postarat
a pokládám si otázku
co jsem to vlastně propásl,
když v tom svém obláčku
úzkost sem promáčkl
na hranice předností
co beze zlosti
své břemena prostí
ze silou
co se jí zmocnil
po cestách svého pochybného života
jen protože nemohl přestat šeptat,
jako věř-tář
co na své tváři
utřel ze sebe co zažil
aby se navnadil z té záplavy možností
svou rozhodností
a přitom zůstal svůj,
jako nůše plná nápadů
jak se nedat zastavit
a být hrdý kořenů
k té proměně
co ti je vrozená
jako vše co jsi odehrál
ve svých snahách
a že jsi zasáhl třetí metu
v tom svém spěchu,
jako terč úst co jsi strhl ze zdi
aby vše co jsi přežil
byl vezír všech tvých schopností
a dopomoci si názorem
a zároveň měl jasno
nutí tě být bytostí šťastnou
a v tomhle polknutí
ohlušit davy
aby se svět spravil
a plný co zasadil
na chvíli se zastavil
a byl přijat té návnady,
že by jsme se všichni mohli naladit
do jediné noty
a stručný z pochyb
v tom výnosu
my byli příkoří
jak ten to svět vytvořit.
PeopleSTAR (0 hodnocení)