Cesta pramínku vody

Tam kdesi vysoko v horách
pramení ten malý potůček,
tiše si zpívá vítr v korunách,
tady je do ráje jen malý krůček.

Mraky plují modrou oblohou,
ani na chvíli se nezastaví,
do cesty sluníčku vejít nemohou,
vánek večer - tu pohádku dovypráví.

Pohádku o maličkém pramínku vody,
co si do údolí tiše plyne,
někdy dokáže nadělat i škody,
větvička stromu, na pozdrav mu kyne.

Ať pozdravuje na cestě k moři
rozkvetlé louky, voňavé lesy,
večer na západě slunce hoří
a rusalky o půlnoci pořádají plesy.

Je to pohádková krajina,
světlušky svítí pramínku na cestu,
najednou je před ním rovina
a pomalu se blíží k městu.

Tam se najednou s řekou spojí
a bude s ní pokračovat v cestě dál,
na břehu řeky vrby smutně stojí,
sám by se k moři asi bál.

Jednoho dne se konečně dočká,
že ho přivítá hukot moře,
na píseň Sirén si chvilku počká
a ve vzpomínkách se vrátí k hoře.

Tam, kde jeho cesta začala,
zavzpomíná na to ticho lesa,
kde si skála píseň broukala,
prostě nad tou krásou srdce plesá.