Cesty domů

Jak ráda bych, vrátila se domů,
tou prašnou cestou, plnou kamení,
lemuje jí alej vzrostlých stromů,
malý potůček nedaleko pramení.

Brouzdám se rosou a nemohu se dočkat,
až vejdu do domku na kraji lesa,
snad bych chviličku ještě měla počkat,
odvaha vejít, najednou jaksi klesá.

Cesty domů, tak různé bývají,
vím, že bydlelo tady štěstí,
lesy píseň na pozdrav zpívají,
najednou srdce mé, je plné bolesti.

V domečku bydlela láska s námi,
my ji hýčkali jako malé děcko,
do něj byli dobří lidé zváni,
tenkrát láska, pro nás byla všecko.

Po štěstí přišel i smutek,
zůstal tady a nechtěl odejít,
přesto život tak nějak utek',
dalo se tomu nějak předejít?

To už je tak strašně dávno,
teď už jenom vzpomínám,
pročpak je v mém srdci prázdno,
pak s výčitkami večer usínám.

Ale jsem tady přece doma,
vše tak známé mi tu připadá,
že odešlo štěstí, jsem si vědoma,
jen slunce stejně stále zapadá.