Slyš ty mne, čtyřlístku, slyš ty mně , jeteli,
nyní mu nesmím již říkati příteli,
když jsme se už políbili,
musím říkat ty můj milý.
Snad to je klam, snad horce jen sním,
zavřu-li oči, oba je zřím,
přítel, ten na smrt je bílý,
směje se, zpívá si milý.
Čtyřlístku, necítíš? Někdo nás, zdá se mi,
poházel tichounce bílými růžemi.
A tišeji, tišeji mnohem
zašeptal sbohem.
On! Přítel! Zachází! Zašel již bezmála,
kéž by se ohlédl, bych se naň usmála.
Neohléd. Zašel. Co je mu?
Teď mohu už jen k milému.
nyní mu nesmím již říkati příteli,
když jsme se už políbili,
musím říkat ty můj milý.
Snad to je klam, snad horce jen sním,
zavřu-li oči, oba je zřím,
přítel, ten na smrt je bílý,
směje se, zpívá si milý.
Čtyřlístku, necítíš? Někdo nás, zdá se mi,
poházel tichounce bílými růžemi.
A tišeji, tišeji mnohem
zašeptal sbohem.
On! Přítel! Zachází! Zašel již bezmála,
kéž by se ohlédl, bych se naň usmála.
Neohléd. Zašel. Co je mu?
Teď mohu už jen k milému.
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva