Duše

Je to jak orchidei co dychá ve dne v noci, je to jak růže když píchne tě tak nenese ten blbý pocit, máš tu danou volnost tím kudy tu můžeš jít.
Na co bych si vybíral když můžu odejít. Říkáš volnost, tak sem si teda vybral, pujdu vlastní cestou jak fodbalista Neymar, střílím ten míč tak zkurveně rychle, že kdybych chtěl tak ze svědomí tvořím krychle. Je to moje svědomí co říká piš ta vážná slova, není to jak jen ta tuctová škola, je to o tom že tu nasloucháš a koukáš, není to že slova do vzduchu marně foukáš. Řeknu ještě jednou díky za to kde teď jsem, že každodeně vstanu a v hlavě ten vjem, že prubudí mě jenom ona, ta co právě vymýšlí ta hrdá slova, a tak volám na ní jentak tiše, ona občas nevnímá protože slyší temné kliše. Slyší to když uděláš ten rychlý obrat, pocitem těžkým,když žena musí jít na potrat, tak jí to kurva nedělej na konci by si byl ten co bude vybitej. Ona je něco jako slovo prozřel, netouží po ničem než abys to tu prostřel, ano tím myslí nebe a i peklo, a ne to aby to s tebou seklo, lehko?? Lehko se to řeklo?? Zkus to první pochopit a pak to zajeť jako světlo.