Ó nespočetné krásy těla,
jež pro mne moje láska měla!
Když hleděl jsem jí do očí,
pokládal jsem ji za anděla.
Těch jejích sametových úst,
jež vždy se při polibku chvěla!
O jejích ňadrech řeknu jen,
že byla zářivá a skvělá.´
Ne, podruhé už nepoznám
tak božsky klenutého čela.
Do jejích tajů vcházel jsem
nábožně jako do kostela.
Když řekla: Proboha, již dost -,
tu toho teprve nejvíc chtěla.
Časem jsem na ni zapomněl -,
i ona na mne zapomněla.
jež pro mne moje láska měla!
Když hleděl jsem jí do očí,
pokládal jsem ji za anděla.
Těch jejích sametových úst,
jež vždy se při polibku chvěla!
O jejích ňadrech řeknu jen,
že byla zářivá a skvělá.´
Ne, podruhé už nepoznám
tak božsky klenutého čela.
Do jejích tajů vcházel jsem
nábožně jako do kostela.
Když řekla: Proboha, již dost -,
tu toho teprve nejvíc chtěla.
Časem jsem na ni zapomněl -,
i ona na mne zapomněla.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAMEN - František Gottlieb
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva