Hašteřivci

Kam se poděli naše způsoby,
na kterých tak lpěli naši předci.
Zde jsou důsledky,
proč jsme stále v kleci.

Bez poryvu vánku,
jede v klidu ve svém tanku.
Pomíjí tah na branku,
jen projíždí z úmysly,
by si hlavu pročistil,
mezi lidmi co podobně smýšlí,
avšak zjistil, že mu nikdo není blízký,
proto dál ve svém tanku sviští,
za lepší budoucí příští.

Jak zjistit kam člověk patří,
když se každý do předu tlačí.
Bez ohledu na cit,
ztrácí závod smysl,
a tak všichni běžci,
bez cíle se plácají,
se svými výkony,
na jedné hromadě,
kde nikdo nic víc nedokáže,
díky povaze davu,
kde každý navzájem si vše závidí,
a raději proti němu hlaveň namíří,
než aby se díval jak se to dělá,
když chceš své tělo a mysl ze dna zvedat,
na výsluní.

Ptáci zobou zrní,
lvy žerou maso,
každý dělá to co umí a dostává za to,
krásu v tváři podle zásluh,
tak jestli někomu závidíš peří,
nebo se snad bojíš, že se s tebou o svou přízeň nepodělí,
pak bys měl v sobě něco změnit,
protože slunce každodenní, je tu pro všechny,
a i když z holuba nikdy nebude páv,
přesto může vždycky zazářit ve svém kabátu,
a mít veškerou zvěř na háku.