Je třeba všemu smilování,
co malé, ustrašené, prosí.
Co lidské je, co bolest nosí.
Co vyčísti lze v bílé skráni.
Jsou plny světla tvoje řasy,
s moudrostí zápasících hříchů.
A z tvého bouřlivého smíchu
já vím, jak hořce plakala jsi.
co malé, ustrašené, prosí.
Co lidské je, co bolest nosí.
Co vyčísti lze v bílé skráni.
Jsou plny světla tvoje řasy,
s moudrostí zápasících hříchů.
A z tvého bouřlivého smíchu
já vím, jak hořce plakala jsi.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
POZNÁVÁNÍ - A. a Z. Tannenbergovy
Krátká setkávání Srdce, co na chvíli zbystří Vzpomínky na minulé Rány zjitří To...
MODRÁ - František Hrubín
Já mám jaro nejraději: s veselými písněmi ptáci nebe roznášejí po lidech i po ze...
RUCE - František Hrubín
Pořádného kluka nezabolí ruka. Udrží v ní pero lehce, i když se mu třeba nechce...
Krátká setkávání Srdce, co na chvíli zbystří Vzpomínky na minulé Rány zjitří To...
MODRÁ - František Hrubín
Já mám jaro nejraději: s veselými písněmi ptáci nebe roznášejí po lidech i po ze...
RUCE - František Hrubín
Pořádného kluka nezabolí ruka. Udrží v ní pero lehce, i když se mu třeba nechce...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva