K smíchu...?!

Možná, že občas lituji
a možná se to ke mně nehodí.
Možná jen čerty na zeď maluji,
nebo mi kytara neladí.
Okolní lidé zas přichází
a zdraví jen když se předvádí.
Tak mě můj žal provází
a samotu mi přivádí.
Nesnáším chvilky nutnosti,
úsměvy pro potěchu druhých,
ten pouhý projev hlouposti,
která je okolo, v jiných.
Bez knih a s prázdnými frázemi
dohání jeden druhého,
bez vědomostí se zatlemí
a dodá něco sprostého.
Vítejte v dnešní společnosti,
milé dámy a pánové,
všechno je mi proti srsti.
K smíchu jsou řeči takové...