Když naplní se ve mě touha

Když naplní se ve mě touha
a srdce skáče pro radost,
chopím papír píši slova,
smutek je již minulost.
Odbíjí třetí hodina,
můj miláček mě objímá slovy,
můj žvot smyslem nabývá,
mého štěstí jsou již hory.
Mé srdce hoří čistou touhou, ¨
dotýkat se jeho úst,
mazlit sebe chvíli dlouhou,
říkat času:,,Jen mě pust!''
Hlas,
co mou duši hýčká,
pohled,
který čaruje,
podporuje srdíčka,
které k sobě spojuje.
Oči zářící modrou barvou,
vzduchem mě nadnáší,
sačí hledět chvíli pouhou,
hned můj rozum postraší.
Rty jemnější než sněhová vločka,
jejich dotyk věrně hřeje,
kdy se jich Jitka dočká,
kdy se splní,
co si přeje? Sedmnáctou hodinu bude kostel vítat,
na břízu dopadá sníh
bilý jako omáčka, ¨
chtělo by se mi světem lítat,
přistát u svého miláčka.
Když slyším jeho hlásek,
hluboko mu koukám do očí,
od šílenství jsem jen vlásek,
vášní to hned roztočím.