Kouzla jarních květů

Sluníčko za mráčkem sedí si v chládku,
paprskem na zemi chystá psát pohádku.
V půdě již rostlinkám život začíná,
pomáhám sluníčku tahat je na povrch očima.

Pod zemí brání se cibulka tulipánu,
vždyť namrznu, ještě je zima k ránu.
Statečná sněženka hledí i ze sněhové čepice,
lístek ji však náhle uštípla kosice.

Co jsi to provedla popleto malá,
já přece nejsem žádná žížala.
Ze záhonku vykoukl kvítek krokusu,
první včelka mu dává sladkou pusu.

Sotva své květy rozvinula hyacinta,
nad její vůní zákeřný slimák slintá.
Fialka omámí mnoho malých broučků,
chystají veselku na lesním paloučku.

Pod keřem vnadí své květy koniklec,
schoval se do něho rezavý mravenec.
Narcis barvu slunce do světa rozdává,
ptáček mu křídlem na pozdrav zamává.

Příroda snaží se, kouzlit nepřestává,
všem tvorům na zemi domov a obživu dává.
A jaru barvy a vůně tolik sluší,
dokáže uzdravit i bolavou lidskou duši.