Krutokráska

Nejhorší vzpomínky, chtěl by si vymazat,
to nejde však, kémo, prožitky zamazat.

Myslel sis, že prožiješ nekonečný ráj,
bylo to peklo, nekonal se fráj.

Křídla ti narostla, v rauši ses vznášel,
ta po čase ztěžkla, plamínek života pomalu zhášel.

Ta divnoláska slíbila ti jen vzplanutí pekelné,
na dnu ses ocitl, bludy máš zřetelné.

Jak padlý anděl z popela povstanul,
brodil ses v bahně, problém vyvstanul.

Nechal sis otrhat sny a naděje,
ta krutokráska tě sežrala, sněhové závěje.

Realitu si nevnímal, prožíval tanec svatého Víta,
ta potvora předvedla, co v sobě skýtá.

Po dechu lapal si, šel na to zvostra,
vykašlal ses na ni, zbyla jen kostra.

Našel si kuráž, odvahu sebral, a setnul jí krk,
cestu z bludného lesa objevil, kde rostl jen smrk.

V srdci tvém probudila se chrabrost rytíře,
jsi zase volný, pohlédni z vikýře.