Láska.. část 2

Vzpomínám jak si mi říkal třeštidlo,
bože proč to skončilo?
Tvé krásné tajemné hnědé oči,
když si na ně vzpomenu hlava se mi točí…

A kdyby na ně jen,
myslím na tebe každý den…
Není chvíle kdybych na tebe nemyslela,
není den kdybych tě nemilovala…

Vzpomínám jak jsme si lavečku podepsaly,
jaké kraviny jsme na ni dělaly..
Když si vzpomenu na některé ty zážitky,
bože proč je všechno teď rozbitý?

Já chci vrátit čas,
prosím miluj mě zas…
Z celého srdce bych si to přála,
i když to by nešlo, protože to jsem tobě dala…

Miluji tě jako den první,
kdybys věděl jak mě to drtí…
S kubíkem bráškou na hřbitově jsme byly,
babička měla svátek…Mu se najednou očička rozplakaly..

Kubíku copak proč pláčeš?
Na hrobě bylo napsané Polášek..
To je Martin?
Mé srdce mělo tehdy ještě víc prasklin…

Hodně mě to ranilo
a kolik mě to rozplakalo…
Jak jsem to bráškovi vysvětlila,
šlo vidět kolik jsem ho uklidnila..

Nikdo neví jak tehdy rád byl,
přál by si s ním také strávit více chvil…
Měl ho bráška strasně rád,
byl to pro něho velký kamarád..

O pár dní později,
věděla jsem, že už to nemá naději…
Že už se asi nikdy nevrátíš,
pořád jsem si přála, ať ti dojde,že mi i mu chybíš..

Mě i Kubíkovi,
společně jsme spolu kamarádku navštívili…
Je zblázněná strašně moc do Martina Haricha,
přímení neumím vyslovovat a chtěla jsem ať Martin mu neříká…

Puntík podle jeho kytary jsme ho pojmenovaly,
když ale přišel kubík..Ať mu říká puntík jsme mu povídaly…
On pořád plakáty které má na stěně četl,
ale najednou se sekl,jak kdyby se něčeho lekl…

Ptala jsem se ho co se stalo,
a mu do docvaklo..
Ty nechceš ať ti Martina připomínám?
Kamčo mě také chybí, ja na něho nezapomínám…

Brečela jsem jako malá holka,
a kdyby věděl co říkala mamka…
Také ji dlouho chyběl,
och bože kdyby to věděl…