Lásko...

Lásko..,

Když hvězdy ovládnou nebe,
mé srdce roztluče se víc a
jen a jen pro Tebe,
s prosbou otáčí se na měsíc.

Když je noc nemůžu spát.
Stále musím se ptát.
Jak moc ráda Tě mám?
Když sen usedne na víčka o Tobě je jen.
Je krásný a jasný jako ten den,
ale zmizí se sluncem...

Když zavřu oči,
vidím jen Tebe vedle sebe...
To mi ke štěstí stačí.
Každé brzké ráno chci se vrátit zpět do svých snů.
Chci vidět sen opět ve světle dnů.
Jsi moje slunce, co má velký žár.
Jsi ten,
co chce jen největší dar.
Lásku.

Celičkou noc, nemůžu spáti. Stále musím sama sebe se ptáti.
Jaký vlastně jsi?
Jak dobře znám Tebe?
Každý má svůj vlastní svět, svůj květ,
na kterém může sám žít a dá dost práce ty světy propojit.
Tak jako ta hvězdička,
drží se nebe, tak já ráda
držela bych se Tebe a Tvého srdíčka.
Každá ta větička má Ti něco říci.
Snad to pochopíš až příjde správný čas.
Možná jsem naivní a snící,
ale musela jsem ti to říci.
A řekla bych klidně zas.
V mém srdci místo máš.
Každé z mých tajemství už vlastně znáš.