Lásky poznání

Kdysi dávno mocný vládce žil,
on neměl vůbec s nikým slitování.
Snad proto stále osamocen byl,
nepoznal lásku, ani milování.

Jak přesmutný život si zvolil,
snad ani netušil, že krásný může být.
Jak rád by ze srdce těžký kámen svalil,
ale on netoužil v lásce s někým žít.

Až jednou spatřil v lese krásnou vílu,
snad ona jeho srdce očarovala,
by na ni zapomněl, na to už neměl sílu,
stal se zázrak - i ona jej milovala.

Z krutého vládce, stal se vlídný král,
rozdával najednou lásku a smích.
Jakoby zlého celý život jenom hrál,
ale bál se, by štěstí nezmizelo jako sníh.

Skoro jako v pohádce příběh končí.
Tady je důkaz, jak láska člověka změní.
Bál se jen o sebe, nevěděl jak skončí,
teď ví, že nad lásku nic krásnějšího na světě není.