Lítost

Procházím krajinou nezapomenutelných vzpomínek,
jedna je snad krásnější než-li druhá.
Jen jedna mi na srdci leží jak těžký kamínek,
lásku jsem zradila a nemám nač být hrdá.

Vím, že zůstaneš navždy ve vzpomínkách mých,
ale jen v nich si tě mohu na chvíli přivolat.
Tenkrát jsem viděla lásku v očích tvých,
dnes chce se mi: "miluji tě stále" zavolat.

Ty už nikdy neuslyšíš moje vyznání,
všechny tvoje smysly otupil už čas.
Zbytečné a marné bylo by mé přiznání,
jak šťastna bych s tebou byla zas.

Lásku jakoby něžný vánek někam odvál,
přestalo slunce hřát a mně bylo smutno.
V duchu si přeji, by led na tvém srdci odtál,
aby si člověk lásky vážil, jak trápení bolí
poznat je nutno.

Nad krajinou vzpomínek soumrak padá,
zůstali tu se mnou jen ti svědci němí.
I ta kytička snad mým žalem zvadá,
jinak člověk míní - ale život všechno mění.