Marně za ní pospícháš

Když láska ráno odejde,
někdy se zase večer vrátí,
tu cestičku snadno najde
a ráda si ji i zkrátí.

Nevyzpytatelné jsou cesty lásky,
občas po krkolomných cestičkách kráčí,
pak smutkem a trápením šednou vlásky
a v noci slzy, polštář tajně smáčí.

Někdy láska přinese radost,
jindy zase smutek nosí,
v životě jí děkujeme za dost,
člověk o ni, stále jenom prosí.

Vždyť ona dokáže zázraky
a nemusí ani sluníčko svítit,
někdy jako to slunce, schová se za mraky
a hned je to ochlazení cítit.

Na lásku žádný zákon neexistuje,
tak není třeba jej ani dodržovat,
kolem nás si klidně poletuje,
ale v krbu lásky, oheň je třeba udržovat.

Když už jasným plamenem nehoří,
těžko ten oheň znovu rozdmýcháš,
stánek lásky se najednou rozboří
a ty marně, ještě za ní pospícháš.