Metelí sníh a mně se usnout nechce.
Vánice - slyšíš? - brzo bude pět.
Země jak vlček krouží v rovnoběžce,
a přejde pět i deset tisíc let
a dálný věk, o němž jsme snívali,
na pozoun vánic jak dnes bude dout.
V té myšlenkách už nedostupné dáli
alespoň vločkou chtěl bych spočinout,
nad zemí větrem dát se unášeti,
zahlédnou aspoň život oněch let,
vysoko pak se nad topolem chvět
a rozplynout se na ruměncích dětí.
Vánice - slyšíš? - brzo bude pět.
Země jak vlček krouží v rovnoběžce,
a přejde pět i deset tisíc let
a dálný věk, o němž jsme snívali,
na pozoun vánic jak dnes bude dout.
V té myšlenkách už nedostupné dáli
alespoň vločkou chtěl bych spočinout,
nad zemí větrem dát se unášeti,
zahlédnou aspoň život oněch let,
vysoko pak se nad topolem chvět
a rozplynout se na ruměncích dětí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
DEŠTIVÝM RÁNEM ODCHÁZELA - Sandro Penna
Deštivým ránem odcházela má láska veselým krokem. Viděl jsem ji, jak zacházela, ...
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
DEŠTIVÝM RÁNEM ODCHÁZELA - Sandro Penna
Deštivým ránem odcházela má láska veselým krokem. Viděl jsem ji, jak zacházela, ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva