Metelí sníh a mně se usnout nechce.
Vánice - slyšíš? - brzo bude pět.
Země jak vlček krouží v rovnoběžce,
a přejde pět i deset tisíc let
a dálný věk, o němž jsme snívali,
na pozoun vánic jak dnes bude dout.
V té myšlenkách už nedostupné dáli
alespoň vločkou chtěl bych spočinout,
nad zemí větrem dát se unášeti,
zahlédnou aspoň život oněch let,
vysoko pak se nad topolem chvět
a rozplynout se na ruměncích dětí.
Vánice - slyšíš? - brzo bude pět.
Země jak vlček krouží v rovnoběžce,
a přejde pět i deset tisíc let
a dálný věk, o němž jsme snívali,
na pozoun vánic jak dnes bude dout.
V té myšlenkách už nedostupné dáli
alespoň vločkou chtěl bych spočinout,
nad zemí větrem dát se unášeti,
zahlédnou aspoň život oněch let,
vysoko pak se nad topolem chvět
a rozplynout se na ruměncích dětí.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
SMLOUVA - Jan Skácel
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřeb...
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
DOMA - Josef Rybák
A jsou tam stromy staré tři sta let. A stády vytepaný brod, kam z noci k ránu ch...
Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřeb...
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
DOMA - Josef Rybák
A jsou tam stromy staré tři sta let. A stády vytepaný brod, kam z noci k ránu ch...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva