Mohou za to geny?

Nestrkej nos do věcí,
do kterých nic ti není!
Pro tebe je domov jenom klecí,
ale počkej - až se situace změní.

Ještě ráda budeš vzpomínat,
jak krásně bylo u táty a mámy,
že sis toho nevážila, budeš proklínat
a unavena budeš, věčnými flámy.

Vždyť domov máš jenom jeden,
snad každý rád se domů vrací,
tví kamarádi, pro tebe jsou jedem,
už by ses měla - živit prací.

Ale ta ti zatím moc nevoní,
lepší je bezstarostná zábava,
zatím na poplach nic nezvoní,
ale tvá budoucnost je mlhavá.

Jen počkej, až utáhneme kohoutky,
budeš muset sama všechno řešit!
Zmizí bezstarostnost i ty choutky
a teprve pak, trochu se začneš děsit.

Snad potom poznáš sama,
že domov má největší cenu.
Zbytečně prožíváš samá drama,
jen nedávej vinu - nějakému genu.