Na okraji propasti

Postávám na kraji propasti, přemýšlím, jestli to dám,
nespoutané prožitky, záblesk krutého okamžiku, jediné - co v hlavě mám.

Zkrotil si mou duši, posnídal odvahu,
miloval mě vroucně, na tos měl povahu.

V klubíčku schoulený jako John Lennon,
byla jsem tvá Yoko Ono, vášnivá Manon.

Manon, Ach Manon, Manon z Arrasu!!!
žil jsi jen pro mne, mou krásu.

Odhalils mé nedostatky, pod pokličkou jsem skrývala své taje,
v jedné vteřině jsi mě krutě ztrestal, poslala jsem tě do háje.

Přistihla jsem tě v našem loži společném s tou hnusnou courou,
že za to nemůžeš, to ona tě svedla, pobláznila svou touhou.

Mlčky jsem odešla, zaklaply dveře,
raději očesat rybízy, vždyť jsou to jen keře.

V té chvíli mi srdce puklo a proměnilo se na kámen,
pro tebe slzy ronit nebudu, k bohu se modlím - ámen.

Již jsem se rozhodla, krok poslední udělám,
tvou fotku na malinkaté kousky roztrhám.

Lístečky padají do hluboké propasti,
opět jsem volná, bez tvého područí - na jinou nalič pasti.