Na první lásku, nelze zapomenout

Něžný soumrak na Zem padá
a já ti chci pohádku vyprávět.
Je to dávno, co byla jsem mladá,
ale nechci se ve vzpomínkách utápět.

Všechno má svá pravidla
i život je přece mívá,
v mládí je člověk šťastný zpravidla,
slunce zachází a venku se stmívá.

I kdybych na všechno zapomněla,
na první lásku, zapomenout nelze.
Noc už pomalu potemněla
a tvé obrysy, ztrácí se v mlze.

A já si vybavuji první políbení,
svědkem byl měsíc s hvězdami,
snadno v lásce, člověk najde zalíbení,
v deníčku mám o ní ještě záznamy.

To tenkrát noc voněla senem
a nám se domů vůbec nechtělo,
nedělali jsem si hlavu s věnem,
jen toho milování, se nám zachtělo.

Byl to pro nás přímo ráj,
kdy vášnivě jsi mě líbal,
svou píseň lásky šuměl háj,
přišlo to najednou, jak mohutný příval.

Příval veliké lásky a vášně,
dnes už se to jak pohádka zdá,
to tenkrát, vše jsem brala vážně,
co vím určitě, chtěla jsem být tvá.

A život utekl, rychle jako voda,
jen ten deníček a vzpomínky zbyly,
je to nenahraditelná škoda,
ale i na lásku - ubývají síly.