Louky, rákos ve větru
svítí měkce nad vodami.
Plátek květu rozetru,
vůně touhami mě zmámí.
Jak oblaka nad městem
půjde lehounké mé snění
smavě oblečeným dnem,
zářícím od kuropění.
Stačilo by promluvit,
krok, dva kroky učiniti,
přelud plachý jako cit,
tělem stane se a vznítí,
vznítí ve mně neděli,
lačnými rty dýchající.
Vše se ve mně rozželí
po slově, jež měl bych říci.
svítí měkce nad vodami.
Plátek květu rozetru,
vůně touhami mě zmámí.
Jak oblaka nad městem
půjde lehounké mé snění
smavě oblečeným dnem,
zářícím od kuropění.
Stačilo by promluvit,
krok, dva kroky učiniti,
přelud plachý jako cit,
tělem stane se a vznítí,
vznítí ve mně neděli,
lačnými rty dýchající.
Vše se ve mně rozželí
po slově, jež měl bych říci.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
DOBRÝ ČLOVĚK - A. S. Puškin
Učený Firs je k nesnesení, máš pravdu, všechno váží, cení, je pedant, zřídka zak...
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
Učený Firs je k nesnesení, máš pravdu, všechno váží, cení, je pedant, zřídka zak...
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva