Nevím, zda se vrátíš

Vteřina po vteřině
na hodinách poskakuje,
venku je tak nevlídně,
do pokoje déšť nakukuje.

Po skle kapka po kapce
pomaloučku stéká,
hledím na protější kopce,
že zůstanu sama, to mě leká.

Odjedeš v neznámou zem,
s klidem, sbohem mi dáš,
mně zbude jen krásný sen,
zbytečně na lásku se ptáš.

Prosím, nech mě hádat,
kdy začneš po domově toužit,
já budu pro tebe básně skládat
a věř, mé srdce bude se soužit.

Snad tvé srdce je z kamene,
necítí bolest ani strach,
nehřeje jej ani žár plemene,
jen na cestě zvedá se prach.

A já budu smutna hledět,
jak se mi stále vzdaluješ,
jsi-li živ, kdo dá mi vědět,
obrovskou lodí do světa odpluješ.

A nikdo neví, zda se vrátíš,
za tebe se lásko modlit budu,
kdy mou lásku vlastně splatíš?
Vrať se prosím, zas na rodnou půdu.