Kráčím zapomenutou krajinou,
nepotkám nikde ani živáčka,
snad strach a obavy pominou,
vždyť už slyším - zpěv ptáčka.
Ten jediný mi dodává odvahu,
jdu stále sama dál a dál.
Rovinou a vzápětí do svahu,
ty ses se mnou na cestu vydat bál.
Vždyť i tahle krajina je krásná,
jenom netuším, co bude, až budu v cíli.
Nade mnou je obloha jasná
a já se zastavím na maličkou chvíli.
Zapřemýšlím - proč je tak opuštěná,
vždyť má jistě i svá kouzla.
Na cestu jsem se vydala natěšená
a teď jako bych do smutné pohádky vklouzla.
nepotkám nikde ani živáčka,
snad strach a obavy pominou,
vždyť už slyším - zpěv ptáčka.
Ten jediný mi dodává odvahu,
jdu stále sama dál a dál.
Rovinou a vzápětí do svahu,
ty ses se mnou na cestu vydat bál.
Vždyť i tahle krajina je krásná,
jenom netuším, co bude, až budu v cíli.
Nade mnou je obloha jasná
a já se zastavím na maličkou chvíli.
Zapřemýšlím - proč je tak opuštěná,
vždyť má jistě i svá kouzla.
Na cestu jsem se vydala natěšená
a teď jako bych do smutné pohádky vklouzla.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva