Padá sníh - o velikonocích

Sotva ráno otevřu oči,
vločka s vločkou, venku se honí,
vítr s nimi ale pěkně točí
a zvony z kostela, na mši zvoní.

Kam se poděly ty slunné,
teplé a pohodové velikonoce?
Snad nezaplatily nahoře vstupné
a na zasněžených loukách, pasou se ovce.

Sněženky malé, pod sněhem se krčí,
ani sluníčko je trochu neohřeje,
u boudy nespokojeností i Baryk vrčí,
kdo nám pohodu, vlastně nedopřeje?

I mrazík se k nám ještě vrátil,
že by nechtěl od nás odejít?
Vypadá to, že o čase pojem ztratil,
poslední záchvěv zimy, nechtěl si odepřít.

Zatím, co tu skládám tuto báseň,
sluníčko už na mě pokukuje,
přesto dám si teplou lázeň,
to sluníčko, si svůj nárok uplatňuje.

Tak sluníčko sviť a hřej,
ohřej všechny koledníky,
bohatou pomlázku jim přej,
že byly velikonoce i teplé - jsme pamětníky.