Listí žloutne, padá tiše,
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
na zem, co těžce dýchá,
přede mnou stojí plná číše,
slyším, jak vánek kdesi vzdychá.
Listí sice rád občas prohání,
ale smutno je mu najednou,
slyší zvony, co v dáli vyzvání,
jen do kraje hory dohlédnou.
A on hory svými prsty hladí,
by o sobě dal aspoň vědět,
se sluncem i měsícem se radí,
za kamny přece nebude sedět.
Podzim se k nám pomalu vkrádá,
nejdříve paletou pestrou nás potěší,
slunce zapadá a noc je příliš mladá,
možná, že k ránu, nám i nasněží.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
A. S. PUŠKIN
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
PŘÁTELSTVÍ - A. S. Puškin
Přátelství? Lehký opar z vína, tlach, směna klepů, křehký most, jímž chodí ješit...
NIC UŽ SE ZPÁTKY NEVRÁTÍ
Někdy si často myslívám, že snad štěstí na mě čeká. Dobrý pocit z toho ale nemív...
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
PŘÁTELSTVÍ - A. S. Puškin
Přátelství? Lehký opar z vína, tlach, směna klepů, křehký most, jímž chodí ješit...
NIC UŽ SE ZPÁTKY NEVRÁTÍ
Někdy si často myslívám, že snad štěstí na mě čeká. Dobrý pocit z toho ale nemív...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva