Jsi zrcadlo,
jež pojí zemi s nebem.
V tobě se píseň počíná,
tvé ústraní jen sbírá síly
než vyjde z kruhu.
Jsi jako básníkova hruď,
jak náruč milenců,
když v šepotu se rodí život.
Jsi dítě,¨které běží lukami
za motýly a mořem.
jež pojí zemi s nebem.
V tobě se píseň počíná,
tvé ústraní jen sbírá síly
než vyjde z kruhu.
Jsi jako básníkova hruď,
jak náruč milenců,
když v šepotu se rodí život.
Jsi dítě,¨které běží lukami
za motýly a mořem.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva