Pravdo ducha, sílo mroucích,
nekonečný příslibe,
ty, v níž nelze spočinouti
jako v hnízdě bezpečí!
Odleskem nám dopřej poznat
jako hvězda jádro své,
abys vidmem zazářila
na hranolu našich dní!
nekonečný příslibe,
ty, v níž nelze spočinouti
jako v hnízdě bezpečí!
Odleskem nám dopřej poznat
jako hvězda jádro své,
abys vidmem zazářila
na hranolu našich dní!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva