Příběh smutného medvídka

Pod vánočním stromečkem,
medvídek malý se krčí,
byl jsi hodným chlapečkem,
teď snad jsi dítě vlčí.

Na tvou lásku, medvídek čekal,
těšil se, že jej sevřeš do svých dlaní,
ale najednou, tvého pohledu se lekal,
bylo po radosti a po veškerém hraní.

Dal jsi přednost jiným věcem,
co ale tolik srdíčko nezahřejí,
to čas, je neúnavným běžcem,
ale vzpomínky na to, nikdy nezmizejí.

Medvídek zůstal u stromečku sám,
srdíčko žalem - tolik bolí,
samotu a smutek i já dobře znám,
ale stěžovat si, to mi hrdost nedovolí.

Jiným dětem po vánocích,
daruji malého medvídka,
vánoce jsou také o emocích
a věřím, že budu slyšet, děkovná slovíčka.

Pak i medvídek, své štěstí najde,
bude obklopen láskou dětí,
s nimi i do pohádky zajde,
pro tebe tady, snad byl jenom smetím.

Bude šťastný a bude rád,
že nalezl tak hodné děti,
ty rády budou si s ním hrát
a vyznávat lásku, jim bude směti.