Přírodní pohoda

Nazuju tenisky, vyjdu si ven,
sednu si do trávy, vychutnám ticho jen.

Sluníčkové brejličky nasadím v mžiku,
koktejl rozjímání namíchám, sílu tohoto okamžiku.

Sluneční paprsky pohladí mou tvář,
srdce mé se rozbuší, není sedmilhář.

Sedmikrásky lákají do jejich země,
snad mohu je navštívit a prozradit, co skrývá se ve mně.

Travička zelená, přitahuje mé bosé nožky,
vzruší má chodidla, již nečekám, a sundám ponožky.

Obnažené nožičky kráčí vstříc lepším zítřkům,
jak holčička malá ustlat postýlky svým malým skřítkům.

Stromy jsou v rozkvětu, kytky tím ruší,
trošku to zklidněte, nebo střelím po vás kuší.

Javorové listy v hlavě promítám jak úžasné diáky,
raději fandím hokeji, než sledovat nestoudné bijáky.

Jarním vánkem nechám unášet svou mysl,
v krajině zvané Hajánkov se ocitám, to není výmysl.

Tak neváhej a zavítej do tohoto zaslíbeného světa snění,
kde hajánci políbí tě na čelo, zde není místo pro bdění.

Nepromarni tuto vzácnou chvíli,
vždyť brzy se vrátíš zpět, oceněn tvou nespornou pílí.