Přiznání

Pane Bože, zač mně stále trestáš?
Za to, že víra má je příliš slabá?
Jen na mé utrpení se nikdy neptáš,
chci být lepší, ale má snaha je chabá.

Za jednu jedinou chybu pykám,
chtěla bych vše tak ráda napravit,
na myšlenku, že v Tebe uvěřím, si zvykám,
chci se před Tebe s čistým štítem postavit.

Vždyť žádný člověk snad není bez chyby,
ani já sama žádnou výjimkou nejsem.
Teď je zcela marné, říkat si kdyby,
pořád se trápím a nevím kde jsem.

A Ty nepomůžeš ani trošku, Pane můj,
sand opravdu chceš, bych potrestána byla.
Už tak dlouho na svých bedrech nesu kříž svůj,
že nakonec pomůžeš, malá naděje mi zbyla.

Věřím, přece má vina tak veliká nebyla,
z každého dne bych radovat se chtěla,
na čele mém nejedna vráska přibyla,
prosím dovol, bych zase smát se směla.

P r o s í m !