Slunce se na západě rozloučilo,
jen ten večer měsíc nevyšel.
Najednou se celé nebe zamračilo
a tys za mnou večer nepřišel.
Smutek se procházel po pokoji,
jakoby čekal, kdy radost vstoupí,
mé srdce se s výmluvou nespokojí,
jak my lidé, jsme někdy hloupí.
Mám ti ještě drahý věřit?
To není první večer, co jsem sama.
Komu se ale s trápením svěřit?
Proč jen tu není - moje máma!
Ta by mým slzám rozuměla,
vždyť byla přece také mladá.
I ta noc jaksi zesmutněla
a na mě - černá noc padá.
jen ten večer měsíc nevyšel.
Najednou se celé nebe zamračilo
a tys za mnou večer nepřišel.
Smutek se procházel po pokoji,
jakoby čekal, kdy radost vstoupí,
mé srdce se s výmluvou nespokojí,
jak my lidé, jsme někdy hloupí.
Mám ti ještě drahý věřit?
To není první večer, co jsem sama.
Komu se ale s trápením svěřit?
Proč jen tu není - moje máma!
Ta by mým slzám rozuměla,
vždyť byla přece také mladá.
I ta noc jaksi zesmutněla
a na mě - černá noc padá.
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Zůstala jsi ve mně až po okraj obavy. Skládám si střípky z toho co můžeš dát do ...
PROBOUZÍM SE S NADĚJÍ ...
Probouzím se s nadějí, že přijdeš večer zas. Vím, že zázraky se nedějí, chce t...
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Toužím po horském prameni rtů. Vytlačíš mne až na okraj skály ... Ztrácí se tam...
Zůstala jsi ve mně až po okraj obavy. Skládám si střípky z toho co můžeš dát do ...
PROBOUZÍM SE S NADĚJÍ ...
Probouzím se s nadějí, že přijdeš večer zas. Vím, že zázraky se nedějí, chce t...
REKVIEM ZA LÁSKU - Jan Maruna
Toužím po horském prameni rtů. Vytlačíš mne až na okraj skály ... Ztrácí se tam...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva