Odpouštím, ale zapomenout nemohu,
pochopit - proč je to tak těžké!
Občas se k milování přemohu,
přesto tvé dotyky jsou tak hebké.
Proč nemohu se s tebou rozloučit,
sama sebe často se ptám,
že jednou odejdu - nelze vyloučit
a kdysi to byla láska jako trám.
I všední dny měly své kouzlo,
v noci nás navštívila polární záře,
do pokoje na chvilku štěstí vklouzlo,
nedočkavostí hořely mé tváře.
Co prožili jsme šťastných let,
na ně jen vzpomínky zůstanou,
teď tvé rty chladí jako led
a jednou i líbat mé rty přestanou.
S láskou všechno odchází,
tak ráda bych ji zdržela,
život byl jednou velkou extází
i poslední naděje najednou shořela.
pochopit - proč je to tak těžké!
Občas se k milování přemohu,
přesto tvé dotyky jsou tak hebké.
Proč nemohu se s tebou rozloučit,
sama sebe často se ptám,
že jednou odejdu - nelze vyloučit
a kdysi to byla láska jako trám.
I všední dny měly své kouzlo,
v noci nás navštívila polární záře,
do pokoje na chvilku štěstí vklouzlo,
nedočkavostí hořely mé tváře.
Co prožili jsme šťastných let,
na ně jen vzpomínky zůstanou,
teď tvé rty chladí jako led
a jednou i líbat mé rty přestanou.
S láskou všechno odchází,
tak ráda bych ji zdržela,
život byl jednou velkou extází
i poslední naděje najednou shořela.
PeopleSTAR (7 hodnocení)
Další příspěvky autora
VŮBEC SE NEBRÁNÍM
V myšlenkách bloudím a na všechno jsem sám. Tak korunou si hodím, snad štěstí - ...
Vzpamatují se lidé včas?
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
V myšlenkách bloudím a na všechno jsem sám. Tak korunou si hodím, snad štěstí - ...
Vzpamatují se lidé včas?
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva