Prostory modré neuvidí sebe,
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje bílý mrak,
že příroda jek v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak ...
čisté jak křišťál, jiskřící jak led,
nespatří hory v sněhu zářit nebe,
svou prostou krásu neuvidí květ.
Je sladko vědět ráno v jarním lese,
když nad hlavou ti pluje bílý mrak,
že příroda jek v živém zrcadle se
v tvých nenasytných očích zhlíží tak ...
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAMEN - František Gottlieb
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva