Co víme jistě, že zemřeme,
ale víme, jak jsme žili?
Nevíme, jak se zbavit břemene,
proč tak bláhově, stále jsme snili?
Celý život, prožili jsme ve snech
a najednou je tu prostě stáří!
Nad vzpomínkami , ozve se vzdech
a to stáří - jakoby nic se tváří.
Každý večer, o životě přemítám,
dnes už opravdu, nemohu nic ztratit,
za život prošlo lásek, v duchu počítám,
škoda, že ten čas, nedokáži vrátit.
Opravdu se nevrátí už nic,
nezbývá, než se se vším smířit,
co by bylo platné, kdybych chtěla víc,
cestu už mi nechce, ani láska zkřížit.
A já pokorně vše přijímám,
vždyť život nebyl na mě zlý,
že mi něco schází, raděj nevnímám,
ale o štěstí, lásce - už vím svý.
PeopleSTAR (6 hodnocení)