Smířím se s prohrou?

Čekám tady už dlouho a nohy mne zebou,
ale za jeden, jediný polibek to stojí.
Tolik toužím se setkat opět s tebou,
přesto mé srdce najednou, tolik se bojí.

Že v tvém srdci už místo pro mne není,
žes zapomněl, kdy vroucně jsi mne miloval.
Po něčem toužíš, ale osud všechno mění,
není najednou nic, v čem by člověk si liboval.

Kolem mne tiše procházejí davy lidí,
přemýšlím, zda aspoň oni šťastni jsou.
Kolem sebe člověk lásku jiných vidí,
jen nikdo nechce vidět samotu mou.

Dočkám se, že přijdeš a odpustíš?
Moc sice nedoufám, ale ještě věřím.
Bojím se, že už do svého srdce mne nepustíš,
vítr často lásku rozfouká, jakoby byla peřím.

Je to neuvěřitelné, ale čekám už celé roky,
na jeden pouhý polibek a pohlazení od tebe.
Nevidím tě a neslyším ani tvoje kroky,
nezbude nakonec, než vzdát se navěky tebe.