Snad naše loď neztroskotá

Bojím se, až všechna krása pomine,
zda budu se ti stále líbit,
na mé tváři nejedna vráska spočine,
ale já svou lásku, tobě mohu slíbit.

Snad s námi i naše láska stárne,
jen už není divoká jako zamlada,
nám najednou v srdci klid vládne,
by si jen odskočila, byla bych nerada.

Bylo mi vždycky dobře s tebou
a věř, že to jen tak neříkám.
Dnes máme pomalu hlavu šedou,
ráda jsem, že vyhli jsme se intrikám.

Život byl jak kvetoucí zahrádka,
ničeho nelituji, co jsme prožili,
vzpomínek, těch je pěkná hromádka,
splnilo se vše, po čem jsme toužili.

A takhle to v životě má být,
by člověk našel smysl života,
by štěstím a láskou byl syt,
nejhorší je, když život, trochu se zamotá.

Ale i tak, lze jej rozmotat,
chce to ale zdravý rozum a toleranci,
jinak může jako loď ztroskotat
a z nás se stanou ztroskotanci.