Už vycházíš jak večernice
a já ti běžím s nocí vstříc.
Už zvoní talíře a lžíce.
Ty jíš tak málo. Skoro nic.
Skřítkové zpod tvých dlouhých kštic
ti hledí mlčky na střevíce.
Nebe je jako plachetnice.
/Nezapomeňme na měsíc!/
Zatímco střásáš snění s víček,
ukrývám v kapse malý klíček
od čarovného pokoje.
Vše minulé a všecko příští
se ztrácí ve tmě na schodišti
jak bílá vlečka závoje.
PeopleSTAR (2 hodnocení)