Souhvězdí Orion

Vysoko nad hlavou mi září Orion,
smutno je mi, ty pro jiného oči máš.
Nic to není platné, i kdybych měl milion,
poroučet ti nemohu, komu svoji lásku dáš.

Noc stříbrným hávem oblékne celou Zemi,
čekám, až slunce rozpustí své zlaté vlasy,
dřív domů odejít, ani trochu nechce se mi.
Půjdu cestou zamilovaných a hladit budou mně jen klasy.

Proč jenom se láskou pořád trápit mám,
jak křehká jsou ty křídla motýlí.
Já myslel, že celé srdce tobě dám,
stále ale nevím, jak člověk lásky docílí.

Tak strašně křehká také láska bývá,
snad někdy to člověk ani netuší.
Než vše si uvědomí - co mu zbývá,
láska nejde opravit, jako fotka retuší.

Přesto každý po veliké lásce touží,
někdy by za ní rád dal i milion.
Nikoho nezajímá, že se láskou souží
a na vše shora se dívá právě Orion.